Évariste Galois

Évariste Galois se narodil 26. října 1811 ve městě Bourg-la-Reine (deset kilometrů od Paříže). Jeho otec Nicolas Gabriel Galois byl starostou města. Do 12 let mu vzdělání především v latině a literatuře poskytovala matka, ve 12 letech nastoupil ke studiu na lyceu Ludvíka Velikého.

Tehdejší programy francouzských škol se zaměřovaly na humanitní vzdělání na úkor matematiky, kterou bylo možno studovat ve speciálních kurzech, ovšem Galois se z počátku o takové kurzy nezajímal, byl zapálen pouze pro literaturu a rétoriku. Ve druhém ročníku došlo ke sporu s vyučujícím, jehož důsledkem bylo propadnutí. Tato okolnost nahrála k tomu, že Galois začal ve volném čase navštěvovat hodiny matematiky.

Zlomovou prací se pro něj staly Základy geometrie Adriena Maria Legendrea. Tento spis údajně Évariste přečetl s neuvěřitelnou lehkostí, jako by šlo o nějaký román. Se stejnou lehkostí proplouval i dalšími odvětvími matematiky. Povzbuzen svými výsledky se rozhodl v roce 1828 bez přípravy přihlásit na École Polytechnique (matematické centrum tehdejší Francie), zkouškami ovšem neprošel. O rok později zaslal Akademii věd svůj rukopis o řešitelnosti algebraických rovnic, ovšem sekretář Akademie věd nepředal rukopis dále a ten nejspíš skončil v koši. V tomtéž roce se opět přihlásil na École Polytechnique, examinátor Dinet nebyl schopen pochopit kreativní řešení Galoise a přijímací pohovor propukl ve spor, ze kterého Galois nakonec prchá pobouřen a se slzami v očích.

V roce 1829 do města přichází nový jezuitský kněz, který je nespokojen s N. Galoisem jako se starostou a začíná ho očerňovat. Jejich spor končí až sebevraždou Galoisova otce, který tak chtěl poukázat na vykonstruované pomluvy vůči jeho osobě. Při pohřbu byl nový kněz Galoisem obviněn, že sebevraždu jeho otce zapříčinil on.

Ve stejném roce posílá další rukopis do Akademie věd, tentokrát se jeho práce ujímá Joseph Fourier, který ovšem zanedlouho umírá. Po jeho smrti se Galoisův rukopis opět ztrácí.

Rok 1830 je ve znamení červencové revoluce, a jelikož Galois pocházel z pokrokové rodiny republikána, nezůstává politicky nečinným a zapojuje se do studentského hnutí a připojuje se k artilerii Národní gardy. Za své projevy je ředitelem École Normale Supérieure (škola, kterou tou dobou navštěvoval) potrestán domácím vězením. Revolucionář Galois reaguje otevřeným dopisem v univerzitních novinách, kritizuje v něm především systém vzdělávání na škole. Za tento dopis je vyloučen ze školy a zbaven prostředků k životu.

V roce 1831 je dokonce uvězněn, neboť se účastnil demonstrace proti Ludvíku Filipovi. Dostal devět měsíců za ozbrojování na ulici a neoprávněné nošení uniformy gardistů. Ve vězení mu přichází další dopis z Akademie věd. Poisson v něm vysvětluje, že naznali Galoisovi důkazy za nedostatečně jasné, tudíž jeho rukopis nemohli přijmout.

30. května 1832 byl Galois těžce raněný převezen do nemocnice, kde po dvou hodinách zemřel. Okolnosti jeho postřelení zůstávají záhadou. Autor knihy Velká Fermatova věta - Simon Singh ve své knize uvádí, že souboj souvisel s Galoisovým románkem s tajemnou ženou jménem Stephanie--Felicie Poterine du Motel, dcerou váženého pařížského lékaře. Stéphanie byla zasnoubena s mužem jménem Pescheux d'Herbinville, který nevěru objevil a vyzval Galoise na souboj.

Význam Galoisových prací byl doceněn až 70 let po jeho smrti, kdy se staly celosvětově známými a rozhodujícím způsobem ovlivňovaly rozvoj moderní matematiky.

Čeho Galois dosáhl? Proč je jeho jméno zapsáno zlatými písmeny v dějinách vědy? V průběhu tisíce let se lidé učili řešit rozličné matematické úlohy. Kořeny polynomu prvního a druhého stupně uměli najít již starověcí Egypťané. Vzorce pro řešení rovnic třetího a čtvrtého stupně byly získány až v 16. století. Nakonec v roce 1824 Abel dokázal, že rovnice stupně vyššího než čtvrtého stupně, zapsané v obecném tvaru, tj. pomocí koeficientů, nemohou být řešeny pomocí čtyř aritmetických operací -- sčítání, odčítání, násobení, dělení a pomocí odmocnin (radikály). Ale i když algebraická rovnice a_nx^n+a_{n-1}x^{n-1} + ... +a_1 x^1 +a_0=0 při n větším než 5 nelze řešit pomocí radikálů, kořeny mnoha konkrétních polynomů lze najít. Ve svých pracích Galois dokázal, jak určit, zda lze rovnici řešit v radikálech nebo ne. Jeho objevy představovaly okamžik v pěti tisícileté historii klasické algebry, pro kterou bylo hlavním cílem hledání řešení rovnic. Jeho teorie se stala základem pro teorii grup.

Zachycení situace z druhého neúspěšného pohovoru na École Polytechnique:

Évariste: Máme zde dvě řady, geometrickou a aritmetickou. Členy aritmetické řady jsou logaritmy příslušných členů geometrické řady. A tak dále.
Examinátoři: Co chcete říct tím a tak dále. Jak je to dále?
Évariste: Já nejsem školák. Nebudu odpovídat na tak jednoduchou otázku!

Tak mu zadali úlohu řešit obtížnou rovnici. Během několika minut předložil originální řešení. Examinátoři, kteří nepochopili řešení, se zasmáli. Mezi nimi a zkoušeným propukl krátký spor. Evariste pochopil: ne jemu se nepodaří dokázat svou pravdu těmto samolibým, omezeným soudcům. A se slzami v očích hodil hadr po zkoušejících. Proč examinátoři zadávají kandidátům jen spletité otázky? Odkud se vzala tato zlostná manýra hromadit v otázkách umělé složitosti? Skutečně se někdo domnívá, že je věda celkem jednoduchá? A co z toho vzniká? Student se učí ne tak, aby získal vzdělání, ale aby absolvoval zkoušky. Je možno plným právem říct, že před několika lety se objevila nová věda, která získává každým dnem nový význam. Sestává se ze studia zaujatostí pánů examinátorů, jejich nálad, toho co oni upřednostňují ve vědě a k čemu mají odpor.

Takže kdo byl Évariste Galois? Svéhlavý revolucionář? Pouhý matematik? Zakladatel teorie grup? Podle mne byl především člověkem, kterého tehdejší společnost nedokázala pochopit či docenit, jako mnoho jinch před ním, i po něm.